Před osmi lety poprvé vyjel z nádraží Praha-Bubny Vlak Lustig

PRAHA-BUBNY (14. července 2020) Přesně před osmi lety se začal na nádraží Praha-Bubny psát příběh unikátního projektu Vlaku Lustig.

14. července 2012 se divadelně-vzdělávací vlaková souprava připomínající transporty Židů během druhé světové války pod názvem „Vlak do nenávratna“ přesunula po kolejích z Prahy do krajských měst České republiky. Dnes si toto výročí připomněli na nádraží Praha-Bubny organizátoři a příznivci projektu. Hlavním programem Vlaku Lustig, který v letech 2012-2016 navštívil železniční stanice 35 měst České republiky, Polska a Slovenska, bylo dnes již legendární divadelní představení na motivy novely Arnošta Lustiga „Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou“.

Příběh židovské dívky, která se vzbouřila nacistickým zrůdám přímo v plynové komoře v Osvětimi, zaznamenal celkem 90 repríz. Některá města Vlak Lustig navštívil několikrát, jen v Praze-Bubnech se odehrálo celkem 30 divadelních představení a desítky koncertů, výstav a přednášek pro veřejnost. Celkem do Prahy-Bubnů projekt Vlaku Lustig přivedl více než 10.000 diváků všech generací. „Hlavní myšlenkou projektu Vlaku Lustig bylo uctít dílo a osobnost Arnošta Lustiga a připomenout hrůzy holokaustu a nacistických transportů evropských Židů do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Díky projektu Vlaku Lustig se veřejnost dozvěděla o zapomenutých místech naší moderní historie, například o deportačním nádraží v Praze-Bubnech, odkud byli odváženi pražští Židé do Bohušovic nad Ohří,“ říká k projektu Vlaku Lustig jeho autor Pavel Chalupa.

Vlak Lustig doprovázel i vzdělávací program, který se zaměřil nejen na holocaust, ale i na další případy genocidního násilí v dějinách lidstva. V roce 2013 Vlak Lustig například uvedl v českých a slovenských městech premiéru torza nejstaršího hraného filmu o genocidním násilí „Uchvácená Arménie“ z roku 1919. V sugestivním prostředí deportačních vagónů přednášeli mimo jiných švédský historik holocaustu Paul A. Levine, český publicista Stanislav Motl nebo brněnský politolog Miroslav Mareš.

Vlak Lustig během svých cest navštívil nejen nádraží, odkud byli během druhé světové války Židé deportováni, ale i ghetta ve Varšavě, Lodži a Krakově. Dvakrát v letech 2012 a 2015 se odehrálo divadelní představení Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou na nádraží v Osvětimi.

Od roku 2017 je divadelní vagon trvale umístěn na nádvoří Dělostřeleckých kasáren v Terezíně, kde je součástí stálé expozice Centra studií genocid. „Vagon Vlaku Lustig slouží pro divadelní a hudební produkce, ale i umělecké instalace. Je připomínkou unikátního divadelně-vzdělávacího projektu, který navštívilo 30 tisíc českých, slovenských a polských diváků,“ říká k současnému využití divadelního vagonu Šimon Krbec z Centra studií genocid Terezín, který byl autorem vzdělávacího programu Vlaku Lustig.

Ze současného stavu některých míst, která Vlak Lustig pěti ročníků navštívil, jsou jeho organizátoři hluboce znepokojeni. „V Praze-Bubnech se plánuje megalomanská přestavba na betonový památník ticha za 300 milionů korun. Autentický ráz nádraží Praha-Bubny, který dotvářel nezapomenutelnou atmosféru divadelních představení, tak zmizí v nenávratnu. Naopak v Terezíně, kde v hlavní pevnosti hrozí zřícení několika budov a rozsáhlé části opevnění, stát neinvestuje. Proto říkáme vládním představitelům, opravte Bubny za 20 miliónů korun a prostředky přesměrujte na záchranu Drážďanských kasáren v Terezíně,“ říká k současné situaci Pavel Chalupa. Ten zároveň plánuje, že se projekt obdobného typu brzy na železniční koleje vrátí. „Lidé ve střední Evropě se o historii zajímají, což dokládá i velká návštěvnost projektu Vlaku Lustig. V budoucnu bychom rádi s železničním projektem navštívili i Německo a místa, která nejsou tolik známá, například Nisko nad Sanem ve východním Polsku, kam v roce 1939 dorazil z Ostravy první transport v dějinách holocaustu,“ uzavírá umělecký ředitel Centra studií genocid Terezín Pavel Chalupa.      

Rubriky: Aktivity, Novinky | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Před osmi lety poprvé vyjel z nádraží Praha-Bubny Vlak Lustig

DOKUMENT: Reakce na Prohlášení Federace židovských obcí v České republice, Židovské obce v Praze a Židovského muzea v Praze k článku Památník vs. památky v Terezíně

Vlak Lustig na nádraží Praha-Bubny, červenec 2013. Foto Pavel Chalupa

Reakce autorů článku Památník vs. památky v Terezíně Šimona Krbce (Centrum studií genocid Terezín) a Pavla Chalupy (Židovská liberální unie) na společné prohlášení tří představitelů Federace židovských obcí v České republice, Židovské obce v Praze a Židovského muzea v Praze k článku Památník vs. památky v Terezíně

Autoři článku Šimon Krbec a Pavel Chalupa kategoricky odmítají tvrzení představitelů Federace židovských obcí (Petr Papoušek), Židovské obce v Praze (František Bányai) a Židovského muzea v Praze (Leo Pavlát), že by názorový článek Památník vs. památky v Terezíně, uveřejněný dne 30. 6. v deníku Lidové noviny, obsahoval „polopravdy“ nebo by byl motivován „osobní záští“. Centrum studií genocid Terezín je nezávislá organizace, která od roku 2017 aktivně působí v Hlavní pevnosti města Terezín, kde realizuje aktivity mj. upozorňující na katastrofální stav rozsáhlých objektů a opevnění terezínské městské památkové rezervace. Autoři článku Památník vs. památky v Terezíně se podíleli na zpracování strategických rozvojových dokumentů města Terezín a svou každodenní činností podporují záchranu kulturního dědictví hlavní terezínské pevnosti, kde během druhé světové války nacisté zřídili tranzitní tábor a ghetto pro evropské židovské obyvatele.

Autoři článku Šimon Krbec a Pavel Chalupa jsou aktivně zapojeni do projektu Centra studií genocid Terezín, který je na základě partnerství s Městem Terezín a sdružením Terezín – město změny realizován ve zrekonstruovaných prostorách Dělostřeleckých kasáren v Hlavní pevnosti města Terezín, kde je i umístěn divadelní vagon projektu Vlaku Lustig. V den připomínky památky obětí vyhlazení terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince (9. března 2018) autoři článku otevřeli v Dělostřeleckých kasárnách stálou expozici Centra studií genocid Terezín, jejímž cílem je upozornit na příčiny a důsledky genocidního jednání v různých obdobích a epochách dějin lidstva a přispět k zabránění nových případů genocidního násilí. Výstavní prostory zároveň slouží pro kontinuální vzdělávací aktivity určené základním, středním a vysokým školám i široké veřejnosti. Expozice mimo jiné nabízí stálou výstavu o historii projektu Vlak Lustig, unikátní digitalizovaný model koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka přístupný ve virtuální realitě, který vznikl díky dlouholetému úsilí pedagogů, expertů a studentů Smíchovské střední průmyslové školy v Praze a dále výstavu fotografií o Arnoštu Lustigovi. V prostorách Centra studií genocid a v divadelním vagonu Vlaku Lustig jsou pravidelně pořádány kulturní akce včetně divadelních představení, koncertů, veřejných debat a uměleckých instalací. Centrum studií genocid ve spolupráci s Fotbalovou asociací ČR, Českým klubem fair play při Českém olympijském výboru a Sokolem Terezín od roku 2017 každoročně v Terezíně pořádá Memoriál terezínské fotbalové ligy – sportovně-vzdělávací program pro mladé fotbalisty a fotbalistky, který je věnován památce hráčů terezínských fotbalových soutěží z doby druhé světové války.

Od roku 2017 se autoři článku Památník vs. památky v Terezíně podílejí na záchraně kulturních památek městské památkové rezervace Terezín.  Na základě partnerské smlouvy s Městem Terezín je Centrum studií genocid Terezín zapojeno do projektu revitalizace Wieserova domu, který je v současnosti rekonstruován Městem Terezín za podpory Evropského fondu regionálního rozvoje (Integrovaný regionální operační program). Cílem partnerství je zajistit odpovídající využití tohoto unikátního objektu, které bude naplňovat potřeby formulované v dokumentu „Strategie rozvoje města Terezín do roku 2030“, schváleného Zastupitelstvem města Terezín dne 21. 10. 2019 (číslo usnesení UZ-125-9/19).

Na základě znalosti problematiky a dlouhodobé aktivní činnosti se autoři článku Památník vs. památky v Terezíně Šimon Krbec a Pavel Chalupa kriticky vyjádřili k záměru ministra kultury předložit vládě ČR ke schválení návrh na založení nové příspěvkové organizace státu, jejímž prostřednictvím by ministerstvo kultury investovalo až 300 mil. Kč na přestavbu nádraží Praha-Bubny se zastavěnou plochou 2 500 m² na tzv. Památník ticha. Tento krok ministra kultury ČR Lubomíra Zaorálka přitom přichází v době, kdy český stát nečiní žádné závažnější kroky k záchraně zdevastovaných památek a rozsáhlého pevnostního systému v městské památkové rezervaci Terezín. Absurditu tohoto záměru navíc dokládá skutečnost, že pražský památník ticha má vzniknout v budově, která není kulturní památkou a má „připomínat transporty Židů do Terezína“.

Autoři článku Památník vs. památky v Terezíně jsou se situací a historií projektu na nádraží Praha-Bubny dobře obeznámeni. V letech 2012-2016 organizovali unikátní projekt Vlak Lustig, který na nádražích 23 měst střední Evropy (ČR, Slovensko a Polsko) představil široké veřejnosti stovku divadelních představení, desítky koncertů, filmových projekcí, vzdělávacích programů a výstav s tématem holocaustu a prevence genocidního násilí. Vlaková souprava Vlaku Lustig za podpory Českých drah, ČD CARGO, ČD Telematiky, Ministerstva kultury ČR, Ministerstva dopravy ČR, Vojenského historického ústavu Praha, společnosti Agrofert, České televize, Českého rozhlasu a dalších partnerů s nebývalým úspěchem u diváků navštívila nejen místa deportací Židů, ale přímo i památná místa samotné likvidace židovského obyvatelstva Evropy (ghetta a vyhlazovací tábory včetně Lodže, Krakova a Osvětimi na území dnešní Polské republiky). Konkrétně na nádraží Praha-Bubny Vlak Lustig v letech 2012-2016 odehrál 30 divadelních představení, více jak 20 koncertů, desítky filmových projekcí, přednášek a konferencí a výstav a přivedl tak na toto zapomenuté místo více než deset tisíc návštěvníků. Byl to projekt Vlaku Lustig, který fakticky jako první probudil k životu toto nádraží nejen pro pražskou veřejnost; společnost Památník Šoa Praha začala své aktivity na nádraží Praha-Bubny organizovat až od roku 2015. Jednalo se především o každoroční několikahodinové „Bubnování pro Bubny“ (naprosto bizarní aktivita ve spojení s pietní připomínkou památky obětí holocaustu), kterým ředitel společnosti Památník Šoa Praha pan Pavel Štingl soustavně obviňuje českou společnost ze spoluúčasti na holocaustu. Absurdně tato slova zaznívají právě na místě nádraží Praha-Bubny, kde je již dlouhá léta v hlavní hale nádražní budovy umístěn pomník českých železničních odbojářů padlých během nacistické okupace. Pan Štingl během posledních pěti let tento zjevný rozpor řešil tím, že během svých aktivit pomník železničářů přesunul na chodbu k WC, tak, aby nepřekážel obviňování české společnosti jako „mlčící většiny“. Je příznačné, že představitelé společnosti Památník Šoa Praha tvrdošíjně a systematicky historii projektu Vlaku Lustig na nádraží Praha-Bubny popírají.

Názor autorů článku Památník vs. památky v Terezíně Šimona Krbce a Pavla Chalupy je tak motivován detailní znalostí jak katastrofální situace pevnostního města Terezín, tak i historie projektů a aktivit na nádraží Praha-Bubny a dalších památných místech holocaustu na území ČR, SR a Polska. Na netransparentní postup přípravy projektu Památníku ticha autoři upozornili českou veřejnost již v říjnu 2017

Na základě veřejných zdrojů (viz jejich přehled a odkazy níže v příloze tohoto textu) autoři konstatují, že ministr kultury ČR v současnosti nemá k dispozici žádné transparentní podklady, jako jsou výsledky výběrových řízení státních orgánů, posudky nezávislých komisí nebo doporučení parlamentních výborů. Jediným podkladem pro rozhodnutí pana ministra o transformaci projektu „Památník ticha“ ve státní příspěvkovou organizaci je orgánem státní správy nevysoutěžená projektová dokumentace soukromé společnosti Pavla Štingla (Památník Šoa Praha, o.p.s.) na přestavbu nádraží Praha-Bubny. Žádný jiný alternativní projekt, který by vzešel z otevřené soutěže, ke svému rozhodování ministr Zaorálek k dispozici nemá.

Skutečností je, že v celém případu „nádraží Praha-Bubny“ od roku 2012 žádná veřejnoprávní instituce ani správce státního majetku (České dráhy, a.s., SŽDC, s. o., Hlavní město Praha ani Ministerstvo kultury ČR) nepostupovaly transparentně a otevřeně vůči dalším případným zájemcům o využití budovy. Každá z veřejnoprávních institucí pouze převzala smluvní závazky obecně prospěšné společnosti Památník Šoa Praha vůči Českým drahám a SŽDC z roku 2013. Hlavní město Praha ani Ministerstvo kultury ČR nevypsalo na rekonstrukci budovy transparentní architektonickou soutěž a ani otevřené výběrové řízení na koncepci a projekt expozice. Stejně tak žádná z těchto institucí nevycházela z výsledků veřejného projednání či debaty o záměru přestavby nádraží Praha-Bubny na Památník ticha, ani z posouzení ekonomických alternativ (variantních řešení). Výše nákladů a rozsah přestavby železniční stanice Praha-Bubny vychází pouze z projektové dokumentace objednané soukromou společností Památník Šoa Praha, o.p.s., které by podle veřejných informací ministerstva kultury měly dosáhnout až 200 mil. Kč (tj. čtyřnásobku původního závazku společnosti památník Šoa Praha, o.p.s. vůči Českým drahám, a.s. a SŽDC z roku 2013). Pro expozici v objektu se zastavěnou plochou 2500 m² navíc ministerstvo počítá s dalšími 50 mil. Kč. Na přípravu rekonstrukce a provozní náklady s devíti zaměstnanci v letech 2020-2023 ministerstvo alokuje dalších 43,8 mil. Kč. Od roku 2024 dále Ministerstvo kultury vynaloží na provoz příspěvkové organizace 28 mil. Kč ročně (s počtem zaměstnanců 23). Nápad na zřízení nové příspěvkové organizace státu „Památník ticha“ jen do roku 2023 daňové poplatníky vyjde až na 300 mil. Kč.

Tyto finanční požadavky na stavbu památníku holocaustu na Praze 7 jsou v ostrém kontrastu se situací v hlavní pevnosti města Terezín. Vláda ČR v současné době nečiní žádné významnější kroky, které by vedly k záchraně této největší památky holocaustu na území ČR. Pevnostní město Terezín je mezinárodně nejznámějším místem dějin holocaustu v ČR, ale v důsledku nečinnosti posledních vlád je technický stav kasárenských budov a značné části unikátního pevnostního opevnění v havarijním stavu. Opuštěné areály památkově chráněných budov navíc stále více chátrají a řadě z nich hrozí faktické zřícení. Vláda ČR se přitom k záchraně městské památkové rezervace Terezín zavázala ve svém programovém prohlášení v červnu 2018.

Symbolem zmaru a mezinárodní ostudou České republiky jsou Drážďanská (Žižkova) kasárna – největší objekt terezínské pevnosti – a jedna z nejznámějších památek evropských dějin holocaustu vůbec. Ve vnitřním dvoře kasáren se totiž hrála terezínská fotbalová liga a záběry pořízené nacistickou propagandou jsou součástí všech encyklopedií dějin holocaustu a jsou známy po celém světě. Jen pro představu, zastavěná plocha tohoto objektu, který se doslova rozpadá před očima, činí 11 000 m². U dalších ohrožených objektů (Vojenská nemocnice, Zbrojnice, Proviantní sklad) se jedná v součtu o 16 000 m². Nutnou a neodkladnou rekonstrukci vyžadují další desetitisíce metrů čtverečních mohutného věnce unikátního historického opevnění pevnostního města, které bylo vybudováno v letech 1780–1790. Podle rozvojových dokumentů města Terezín se pouze náklady na rekonstrukce památkově chráněných objektů pochybují mezi 2-3 mld. Kč. V případě, že se v brzké době nepodaří tyto kulturní památky zachránit, Terezín bude vyškrtnut z indikativního seznamu UNESCO. 

V českém mediálním prostoru dochází k bagatelizaci tohoto problému a celkovému matení veřejnosti. Terezín je ztotožňován s Památníkem Terezín – státní příspěvkovou organizací, která jako tradiční instituce ve městě spravuje národní kulturní památku tzv. Malé pevnosti a několik objektů v tzv. Hlavní pevnosti. Zrekonstruovaná Malá pevnost tvoří samostatný architektonický útvar a od Hlavní pevnosti je oddělena řekou Ohří. Výrazně rozsáhlejší Hlavní pevnost, kde se během druhé světové války nacházel tranzitní tábor a ghetto – je samotným pevnostním městem s kasárenskými i civilními objekty a unikátním systémem opevnění. Zdaleka největším vlastníkem a správcem kulturních památek v Terezíně tak není Památník Terezín, ale Město Terezín, v jehož majetku jsou v současné době i nejohroženější rozsáhlé objekty a pevnostní systém. Tyto závažné skutečnosti jsou v prohlášení představitelů Federace židovských obcí, Židovské obce v Praze a Židovského muzea v Praze bagatelizovány formulací, že v Terezíně je “neutěšený stav některých objektů“. Autoři článku Památník vs. památky v Terezíně důrazně odmítají zlehčování situace největší památky holocaustu na území ČR (terezínské Hlavní pevnosti) a vyzývají představitele uvedených institucí, aby doložili důkazy o údajných „polopravdách“ v názorovém článku Památník vs. památky v Terezíně.

Stejně tak se autoři článku Šimon Krbec a Pavel Chalupa ohrazují proti tvrzení představitelů Federace židovských obcí, Židovské obce v Praze a Židovského muzea v Praze o údajně „manipulativním odkazu na Židovskou liberální unii, jíž se jeden z autorů zaštiťuje.“ Pavel Chalupa je řádným členem představenstva Židovské liberální unie a svoboda projevu je v demokratickém zřízení zaručena pro všechny občany České republiky – tedy i pro členy představenstva Židovské liberální unie (viz Základní listina práv a svobod, článek 17: „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Cenzura je nepřípustná.“).

Zcela lživé je v tomto kontextu vyjádření představitelů Federace židovských obcí, Židovské obce v Praze a Židovského muzea v Praze o tom, že by se představenstvo Židovské liberální unie (ŽLU) od článku Památník vs. památky v Terezíně „distancovalo“. Předseda ŽLU pouze na nátlak tajemníka Federace židovských obcí JUDr. Tomáše Krause (mimochodem člena dozorčí rady o.p.s. Památník Šoa Praha) v emailovém vyjádření uvedl, že „článek vyjadřuje osobní názor autorů Šimona Krbce a Pavla Chalupy“. Centrum studií genocid Terezín rétoriku a praktiky představitelů Federace židovských obcí, Židovské obce v Praze a Židovského muzea v Praze ve vztahu k Židovské liberální unii odsuzuje a považuje je za relikty normalizačních postupů komunistického režimu.

Bagatelizace a zlehčování problému hlavní pevnosti města Terezín a celková rétorika v prohlášení předsedy Federace židovských obcí Petra Papouška, předsedy Židovské obce v Praze Františka Bányaie a ředitele Židovského muzea Leo Pavláta utvrdilo autory článku Šimona Krbce a Pavla Chalupu v nutnosti zintenzivnit komunikaci alarmujícího stavu kulturních památek nejvýznamnějšího místa dějin holocaustu v ČR – hlavní pevnosti města Terezín – vzhledem k české veřejnosti i představitelům státu a kulturních organizací. S.O.S. Terezín!

V Terezíně, dne 13. července 2020

Mgr. Šimon Krbec,

zakladatel a výkonný ředitel Centra studií genocid Terezín, autor vzdělávacího programu projektu Vlak Lustig

Mgr. Pavel Chalupa,

zakladatel a umělecký ředitel Centra studií genocid Terezín, autor projektu Vlak Lustig a člen představenstva Židovské liberální unie

PŘÍLOHA: Informační zdroje pro argumentaci Š. Krbce a P. Chalupy v názorovém článku Památník vs. památky v Terezíně, publikovaném 30. 6. v deníku Lidové noviny:

A) K technickému stavu městské památkové rezervace autoři textu „Památník vs. památky v Terezíně“ vycházeli z následujících zdrojů:

A1) „Strategie rozvoje města Terezín do roku 2030“, schválena 21. 10. 2020 Zastupitelstvem Města Terezín, zejm. kapitoly 1.7 „Kulturní dědictví a péče o nej“ (Analytická část), 2.2 „Hlavní problémy“ (Syntetická část), 3.2 „Strategické cíle“ a 3.3 „Integrovaná opatření“ (Návrhová část); v tomto rozvojovém dokumentu se mj. uvádí, že Terezín je jednou z architektonických památek „na indikativním seznamu čekatelů na zápis do seznamu UNESCO za Českou republiku“ (viz str. 60). K současnému stavu pevnosti se např. píše, že „technický stav (a potažmo následně též vzhled) kasárenských budov i některých částí opevnění je na řadě míst havarijní a nevzhledný. Opuštěné památky navíc stále více chátrají. Z hlediska památkové péče je v nejlepším technickém i estetickém stavu Malá pevnost (národní kulturní památka). V tomto objektu se provádějí opravy typu spárování pláště zdiva pevnosti, zatímco na Hlavní pevnosti části opevnění i budov hrozí zřícením a naprostou destrukcí. Příčinou tohoto stavu je nepoměr mezi disponibilními finančními zdroji (…) Památníku Terezín a Města Terezín.“ (str. 63n.) Nepoměr mezi finančními zdroji Města a Památníku Terezín (v roce 2017 Město hospodařilo s rozpočtem 45 mil. Kč, Památník měl k dispozici více než 100 mil. Kč) způsobuje, že „Město Terezín pečuje o několikanásobně větší objem památek než Památník Terezín, zatímco prostředky na údržbu a opravy jsou v přesně obráceném poměru. Ve výsledku lze konstatovat, že péče o památku zapsanou na indikativním seznamu UNESCO s celosvětovým významem (z hlediska stavebního i historického) je dlouhodobě extrémně podfinancována. Za stávajícího nastavení hrozí riziko pomalé destrukce a devastace tohoto světového kulturního dědictví.“ (str. 64)

Strategie je ke stažení zde: http://www.mestoterezin.cz/strategie-mesta-terezin-do-roku-2030/d-144350

A2) „Přihláška města do soutěže o nejlepší realizaci programu regenerace MPR z r. 2017“, „Management plán z roku 2010“, „Koncepce činnosti Památníku Terezín v letech 2016 – 2020“ a další dokumenty a materiály ke stavu památek v městské památkové rezervaci Terezín

B) Při kritice projektu Památník ticha, který je soukromou iniciativou obecně prospěšné společnosti Památník Šoa Praha, autoři článku vycházeli z následujících zdrojů:

B1) „Smlouva o spolupráci a nájmu“ z října 2013 uzavřená mezi Památníkem Šoa Praha, o.p.s. a Českými drahami, a.s. (později převedena na Správu železniční a dopravní cesty, s.o.), ve které se ředitel o.p.s. Památník Šoa Praha Pavel Štingl zavázal budovu nádraží Praha-Bubny „na svůj náklad rekonstruovat“ (ustanovení 5.2 smlouvy) za účelem vybudování památníku holocaustu (ustanovení 5.1), přičemž náklady na rekonstrukci (technické zhodnocení budovy) měly podle ustanovení 5.3 této smlouvy činit 50 mil. Kč. Smlouva je veřejně přístupná v Registru smluv: https://smlouvy.gov.cz/smlouva/1934814 

B2) Dodatky prodlužující smlouvu z roku 2013 (po převodu majetku Českých drah na Správu železniční dopravní cesty), v nichž se prodlužovala lhůta trvání smlouvy v důsledku toho, že společnost Památník Šoa Praha nezískala „odpovídající finanční prostředky“:

  • „Dodatek č. 1 ke Smlouvě o spolupráci a nájmu ze dne 30. 10. 2013“ uzavřený mezi Správou železniční dopravní cesty, státní organizací a Památníkem Šoa Praha, o.p.s. v roce 2016: https://smlouvy.gov.cz/smlouva/1934814
  • „Dodatek č. 2 ke Smlouvě o spolupráci a nájmu ze dne 30. 10. 2013“ uzavřený mezi Správou železniční dopravní cesty, státní organizací a Památníkem Šoa Praha, o.p.s. v roce 2017: https://smlouvy.gov.cz/smlouva/1934814
  • „Dodatek č. 3 ke Smlouvě o spolupráci a nájmu ze dne 30. 10. 2013“ uzavřený mezi Správou železniční dopravní cesty, státní organizací a Památníkem Šoa Praha, o.p.s. v roce 2018: https://smlouvy.gov.cz/smlouva/5171692
  • „Dodatek č. 4 ke Smlouvě o spolupráci a nájmu ze dne 30. 10. 2013“ uzavřený mezi Správou železniční dopravní cesty, státní organizací a Památníkem Šoa Praha, o.p.s. v prosinci 2018: https://smlouvy.gov.cz/smlouva/7596503
  • „Dohoda o skončení Smlouvě o spolupráci a nájmu“ uzavřená v lednu 2019: https://smlouvy.gov.cz/smlouva/8059943

B3) Smlouva o vytvoření architektonického díla „Památník ticha“ a smlouvy na zajištění projekčních prací a projektové přípravy, jejichž zadavatelem je o. p. s. Památník Šoa Praha:

  • Smlouva o vytvoření architektonického díla Památník ticha uzavřená mezi Památník Šoa Praha, o.p.s. a společností ARN studio spol. s r.o. ze dne 25. 9. 2017, ve které obecně prospěšná společnost Památník Šoa Praha (nikoli Ministerstvo kultury ČR) „objednává navržení a zpracování studie, vypracování dokumentace k vydání správních rozhodnutí potřebných k realizaci Projektu až do fáze dokumentace pro územní řízení.“ (viz ustanovení I.3 této smlouvy). Smlouva dále jednoznačně dokazuje, že zadavatelem architektonické soutěže na „Památník ticha“ byla soukromá společnost Památník Šoa Praha, o.p.s., nikoli ministerstvo kultury ČR nebo jiná státní organizace: „Tato zakázka navazuje na předchozí soutěž o návrh vypsanou Klientem (Památníkem Šoa Praha, o.p.s., pozn.), ve které Architekt (ARN studio spol. s r.o.) uspěl s ideovým záměrem, který tvoří Přílohu č. 1. Smlouva je veřejně přístupná v Registru smluv: https://smlouvy.gov.cz/smlouva/3434722
  • Smlouvy na zajištění projekčních prací, které si u společností Deltaplan spol. s r.o. objednala o. p . s. Památník Šoa Praha, veřejně přístupné v Registru smluv: https://smlouvy.gov.cz/smlouva/5429951 a https://smlouvy.gov.cz/smlouva/5922739
  • Smlouva mezi Památník Šoa Praha, o.p.s. a administrátorem projektu „Památník ticha“, společností INADVISORS, s.r.o., veřejně přístupná v Registru smluv: https://smlouvy.gov.cz/smlouva/5923571

B4) Dokumentace k variantě financování Památníku ticha Hlavním městem Prahou, kdy se Hl. m. Praha zavázalo vybudovat Památník ticha podle projektové dokumentace (návrhu) společnosti ARN studio spol. s r.o. a o.p.s. Památník Šoa Praha měla získat budovu zrekonstruovaného nádraží Praha-Bubny do bezplatné podvýpujčky na 99 let:

B5) Monitoring médií k případu rekonstrukce nádraží Praha-Bubny

B6) Fotodokumentace k havarijní situaci v Hlavní terezínské pevnosti a rozdělení vlastnictví mezi Městem Terezín a Památníkem Terezín: 

 

Rubriky: Dokumenty | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem DOKUMENT: Reakce na Prohlášení Federace židovských obcí v České republice, Židovské obce v Praze a Židovského muzea v Praze k článku Památník vs. památky v Terezíně