Ukrajina a další země východní Evropy si letos připomínají 80 let od tragédie nazvané „holocaust kulkou“. V červnu 1941 nacistické Německo a jeho spojenci napadli Sovětský svaz. Hitlerova vojenská operace pod krycím názvem Barbarossa znamenala nejen zásadní zlom ve vývoji druhé světové války, ale představovala i jednu z nejhrůznějších epizod v dějinách lidstva. V následujících měsících roku 1941 nacisté a jejich kolaboranti zahájili masové vyvražďování židovského, slovanského a romského obyvatelstva.
Třímilionová německá armáda se před 80 lety pokusila dobýt obrovské území východní Evropy od Baltského moře na severu až po Kaspické moře na jihu. Východní území hrála od počátku významnou roli v nacistické ideologii. Východ jednak poskytoval tzv. životní prostor pro expanzi německého obyvatelstva, ale představoval i klíčový zdroj nerostného bohatství a potravin nutný pro vedení světové války. Útok na Sovětský svaz byl proto nacistickými špičkami plánován jako koloniální, dobyvačná válka.
Strategické plány vedení německé armády byly založeny na poměrně jednoduchém propočtu – světovou válku lze vyhrát jedině s dostatečnými potravinovými a surovinovými zdroji. Ty se nacházely právě na Východě. Nicméně v případě dobytí těchto území bylo nezbytné zároveň odstranit místní „konzumenty“ těchto zdrojů. Jinými slovy, Hitler a jeho lidé počítali s tím, že po dobytí východních území desítky milionů Ukrajinců, Bělorusů, Rusů a dalších národností buď zemřou, nebo budou deportovány na Sibiř.
Vyhlazovací válka
To, co se poté v letech 1941-1943 na území současného Ruska, Ukrajiny, Estonska, Lotyšska, Litvy, Moldavska a Běloruska odehrálo, byla naprosté – a svým způsobem nepopsatelné – peklo. Koncepce vyhlazovací války sice nebyla ve dvacátém století ničím novým, ale Němci svým vpádem na Východ dali tomuto pojmu zcela nový rozměr. Porobené národy první poloviny dvacátého století měly tragické zkušenosti s deportacemi i masovou likvidací. K nejvýraznějším epizodám tohoto typu politického násilí patřila genocida Arménů během první světové války v osmanské říši a stalinský hladomor na Ukrajině v polovině 30. let.
Hitlerův cíl byl však ještě „ambicióznější“: totální likvidace veškerých vojenských a politických struktur Sovětského svazu, zničení celých měst a vesnic, zotročení milionů obyvatel, radikální změna etnické struktury území, megalomanské dopravní projekty atd.
Plánům a ambicím též odpovídal průběh východní války, který se skládá z tisíců tragických příběhů mužů, žen i dětí. Útok na Sovětský svaz byl veden nejmodernějšími prostředky, ale v duchu těch nejhorších „tradic“ vedení válek starověku a středověku.
Pokud existuje nějaké místo, kde zahynula idea moderní evropské civilizace založené na respektu k jednotlivci, toleranci a hodnotě lidského života, pak to bylo na nekonečných pláních Ukrajiny a Ruska. Brutálně vypálené vesnice, obléhaná města, ve kterých byli lidé donuceni ke kanibalismu, prakticky neustávající popravy politických odpůrců a domnělých špionů, porušování veškerých konvencí a pravidel pro vedení války, znásilňování žen a mladých dívek a pochopitelně rabování majetku a přírodních zdrojů v míře, ke které docházelo naposledy v dobách křesťanské kolonizace Ameriky a Afriky.
To vše bylo výsledkem německé ideje „nové Evropy“ založené na nadřazenosti árijské rasy, ke které Hitler získal nejen rozsáhlou podporu německého obyvatelstva evropských zemí, ale i řady kolaborujících nacionalistických režimů včetně Rumunska, Slovenska a Chorvatska. Byla to právě nacistická ideologie, která sehrála významnou roli v akceleraci a počátečním úspěšném postupu operace Barbarossa.
Ideologická dehumanizace nepřítele ve „slovanské podlidi“ umožnila vedení války všemi prostředky. Během německého východního tažení padlo do zajetí přes pět milionů sovětských vojáků. A právě tito váleční zajatci byli prvními oběťmi masového vyhladovění na Východě. V zajateckých a koncentračních táborech byli v důsledku minimálních protiopatření vystaveni nejrůznějším epidemiím. Zejména v zimě 1941 dosáhly počty usmrcených vojáků v důsledku vyhladovění a nemocí nepředstavitelných rozměrů. Na některých místech byli zajatci páleni zaživa, jinde hromadně popravováni. Do konce druhé světové války přesáhl počet masově vyvražděných sovětských zajatců více než tři miliony obětí. Po židovském obyvatelstvu se tak jedná o druhou nejpočetnější skupinu obětí nacistické genocidní politiky.
Holocaust kulkou
Vyvražďování civilního obyvatelstva bylo zahájeno bezprostředně po invazi 22. června 1941. Prvními oběťmi byli Židé – apokalyptický nepřítel Němců a strůjce celosvětového spiknutí proti „árijské rase“. Židé žijící na dobytém území Ukrajiny, Běloruska, pobaltských států a Ruska byli pomocí střelných zbraní hromadně likvidováni speciálními oddíly SS, tzv. Einsatzgruppen. Odtud pozdější označení „holocaust kulkou“.
Během prvních týdnů východního tažení v létě 1941 místní kolaboranti nacistických okupačních sil spáchali desítky pogromů. Podle některých historiků byly masově zlikvidovány nejméně dva miliony sedm set tisíc lidí – zastřelením, ale i upálením, pohřbením zaživa, utopením v řekách a bažinách nebo pověšením. Počet židovských obětí nacistické invaze na území bývalého Sovětského svazu tak tvoří téměř polovinu celkového počtu obětí holocaustu. Tato nepříliš známá skutečnost dnes stále stojí ve stínu historie Osvětimi a dalších vyhlazovacích a koncentračních táborů.
Babi Jar, symbol holocaustu
Symbolem genocidy evropských Židů zvané „holocaust kulkou“ se stala roklina Babi Jar poblíž ukrajinského hlavního města Kyjev. Bitva o toto strategicky významné město trvala téměř tři měsíce – od 7. července do 19. září 1941. Vstup německé šesté armády znamenal zahájení perzekuce a masové likvidace všech ideologických a rasových nepřátel. Hlavním místem pro likvidaci nepohodlných a nežádoucích osob se stala právě rokle Babi Jar. Německé velení si toto místo vybralo pravděpodobně čistě z praktických důvodů – 2,5 kilometru dlouhá a až 50 metrů hluboká prohlubeň za tehdejšími hranicemi města totiž nabízela „ideální“ prostor pro hromadné vraždění i masové pohřbívání tisíců obětí.
S likvidací sovětských válečných zajatců začali nacisté bezprostředně po obsazení města. Záminkou pro odstranění Židů se staly bombové výbuchy, které 24. září 1941 v Kyjevě na dálku odpálila ustupující Rudá armáda a během nichž zahynuly stovky německých vojáků a úředníků. V reakci na to německá okupační správa vydala rozkazy ke shromáždění všech židovských mužů, žen a dětí ve městě. Celkem bylo v ukrajinštině, ruštině a němčině vytištěno 2000 letáků, které přikazovaly všem Židům shromáždit se 29. září v 8:00 na určeném místě (v oblasti dnešní ulice Jurije Illienka) s osobními doklady, cennostmi a teplým oblečením. Zároveň ukrajinští kolaboranti začali Kyjevem šířit fámy, že Židé budou evakuováni do Palestiny. Nacistický záměr byl však zcela opačný.
29. září 1941 začaly masové pochody k rokli Babi Jar a hromadné zabíjení Židů. Během pouhých dvou dnů nacisté střelnými zbraněmi hromadně povraždili 34 tisíc židovských mužů, žen a dětí. Vraždění pokračovalo až do poloviny listopadu 1941.
Po celou dobu okupace Kyjeva nacistickým Německem, která trvala 778 dní, byly v rokli Babi Jar likvidovány „nepohodlné“ osoby. Po Židech přišli na řadu Romové, sovětští váleční zajatci, ukrajinští nacionalisté, mentálně postižení, partyzáni, členové hnutí odporu a komunisté – zkrátka všichni, kdo svým etnickým původem, náboženským vyznáním, politickou orientací nebo pouhým fyzickým a psychickým stavem neodpovídali představám o ideální árijské společnosti.
Babi Jar se stal ohromným masovým hrobem, místem jednoho z nejhrůznějších zločinů v dějinách lidstva.
V srpnu 1943 byla těla obětí v rámci zahlazování stop po zločinech nacistického Německa vykopána a spálena.
Míst, kde došlo k masovým likvidacím, jsou na Východě stovky. Šiauliai, Bogdanovka, Gomel, Polotsk, Borisov. Jen ve městě Rovno bylo mezi 6. a 7. listopadem 1941 postříleno 18.000 Židů… Každé z těchto míst je svědkem děsivé historie zvané „holokaust kulkou“.
Paměť a současnost
Hitlerův megalomanský plán dobytí východních území se nakonec nezdařil – za cenu nepředstavitelných ztrát sovětské armády a geopolitických ústupků Stalinovi ze strany západních spojenců. V sázce bylo příliš mnoho. Kromě vyhlazení celých slovanských národů fakticky hrozilo i upevnění role Německa jako světové supervelmoci. O tom, k jakým opatřením by Hitler díky obsazení tzv. životního prostoru na Východě sáhl, svědčí několik tajných nacistických plánů, které počítaly s rozsáhlým vyvražďováním a s přesuny desítek milionů převážně slovanských obyvatel.
Tato hrůzná minulost je nyní intenzivněji připomínána i na Ukrajině. Babi Jar se stává důstojným památným místem, které má symbolizovat utrpení obětí nejen kyjevských, ale i všech ukrajinských Židů. Připomínka 80 let od „holocaustu kulkou“ byla na podzim letošního roku provázena pietními akcemi, akademickými konferencemi, veřejnými shromážděními, nově vydanými publikacemi, strhujícím dokumentárním filmem, ale i plakáty v kyjevském metru. Nově vznikající instituce jako je Památník holocaustu Babi Jar mají nesnadný, ale nesmírně důležitý úkol – uvést kapitolu dějin genocidy východoevropských Židů v obecné povědomí evropské a světové veřejnosti.