I sto let po genocidě Arménů Turecko tento zločin stále popírá. Navzdory výsledkům mezinárodního bádání v oboru studia genocid. Jak se k celé věci postaví český parlament?
Autor textu: Šimon Krbec, ředitel Výzkumného centra archeologie zla
V roce 1915 byla na rozhraní Evropy a Asie první světová válka v plném proudu. Do té doby nejničivější konflikt v dějinách lidstva provázel i první případ moderní genocidy. Masová likvidace 1,5 miliónu Arménů a dalších desetitisíců Řeků a Asyřanů žijících na území Osmanské říše daleko překročila hranice běžných válečných operací. Během rekordně krátké doby se mladoturecké vedení tehdejší Osmanské říše programově zbavilo obyvatel, kteří nevyhovovali utopické představě o etnicky homogenní pan-turkické říši.
Snahy o poválečné vyrovnání vydržely jen do roku 1923, kdy byla vyhlášena moderní Turecká republika. Soudní procesy, které odsoudily jak mladotureckou nacionalistickou ideologii, tak konkrétní pachatele, byly anulovány a Turecko jako nástupnický stát Osmanské říše nastoupilo cestu systematického popírání zločinu genocidy.
Postoj mezinárodního společenství k událostem roku 1915 byl od konce první světové války nejednotný a pod značným vlivem partikulárních geopolitických a obchodních zájmů. Rozhodující vždy bylo, co kdy konkrétní země od Turecka potřebovala. Servilita a ústupky v otázce arménské genocidy dosáhly takové podoby, která by v případě genocidy spáchané během druhé světové války nacistickým Německem byla zcela nemyslitelná a odsouzená jako novodobé politické barbarství.
Genocidu Arménů do dnešních dní uznalo nebo připomenulo prostřednictvím svých parlamentů a zákonů 20 států, Evropský parlament, Vatikán, některé mezinárodní organizace a také několik regionálních parlamentů. Naposledy při nedělní bohoslužbě ve Svatopetrské bazilice označil vyvražďování Arménů za genocidu papež František. A vysloužil si tím silnou kritiku ze strany turecké vlády i veřejnosti.
Česká republika – na rozdíl například od Slovenska nebo Polska – v seznamu zemí uznávajících události roku 1915 za genocidu stále chybí. Má vůbec nějaký smysl, aby Parlament České republiky ke genocidě Arménů zaujal stanovisko?
Legitimní námitkou je, proč by o historické pravdě měly rozhodovat národní parlamenty států, které s „nějakými Armény“ zavražděnými před sto lety nemají vůbec nic společného. Tento pohled je však značně zjednodušující. Přestože národní parlamenty tu nejsou od toho, aby psaly učebnice dějepisu, uznání genocidy Arménů má podstatný význam vzhledem k abnormální snaze tureckých kruhů tuto událost vymazat z paměti.
Existuje totiž značné riziko, že se úspěšná strategie popírání genocidy ze strany Turecka, které zcela ignoruje výsledky mezinárodního bádání v oboru studia genocid, stane modelem pro popírání dalších případů politického a genocidního násilí.
Turecko již od 30. let 20. století tvrdí totéž: Všichni lidé, kteří v Osmanské říši zahynuli během první světové války, zemřeli v důsledku válečných „relokací“ obyvatel. Obětí mezi Armény bylo „jen“ 300 tisíc a mnohem více obětí bylo mezi tureckým obyvatelstvem. Arméni si navíc za vše mohli sami. Představovali riziko vnitřního nepřítele, a proto je bylo nutné deportovat z válečné fronty.
Ty skutečnosti,se kterými nelze příliš manipulovat, turecká historiografie záměrně opomíjí: existenci speciálních likvidačních jednotek složených z bývalých kriminálníků, fakt, že Arméni byli deportováni z území, které nebyly válečnou zónou, nebo skutečnost, že arménské ženy a děti byly „relokovány“ do mezopotamských pouští, kde nalezly smrt vyhladověním.
Turecký výklad událostí roku 1915 jednoznačně vyvrátila celosvětová vědecká komunita. Mezinárodní asociace badatelů v oboru studia genocid (International Association of Genocide Scholars) opakovaně v letech 1997 a 2007 označila vyvraždění Arménů a dalších menšin žijících na území Osmanské říše za genocidu. Turecko tento problém vyřešilo po svém: ve Spojených státech si platí „své“ akademiky, kteří bezvýhradně podporují turecký výklad.
Představa, že by dnes německý politik navzdory výsledkům mezinárodního bádání veřejně vystoupil s tvrzením, že si Židé za holocaust mohli sami, že více mrtvých bylo mezi Němci než mezi Židy a že Osvětim je výmysl židovské propagandy, je zcela z říše science fiction. V Turecku je však použití popíračského modelu každodenní politickou realitou. A nic nenasvědčuje tomu, že by došlo v brzké době ke změně.
Pokud český parlament nenajde odvahu vyvraždění Arménů uznat za genocidu, může alespoň jednoznačně odsoudit snahy o její popírání, jak se minulý týden usnesl zahraniční výbor Poslanecké sněmovny.
V dnešní době, kdy ve střední a východní Evropě sílí snahy o pseudovýklady a bizarní revize dějinných událostí, sbor zákonodárců alespoň vyšle signál, že respektování historické pravdy patří mezi základní hodnoty demokracie.
Text byl uveřejněn dne 16.4.2015 v listu Mladá fronta DNES na straně A14 v rubrice „Názory“.
