9. prosinec je Mezinárodním dnem důstojnosti obětí zločinu genocidy. Cesta k uznání genocidy jako právního a vědeckého pojmu nebyla jednoduchá. Začala u právníka polsko-židovského původu, který v roce 1921 nepochopil, jak může být vražda jednoho člověka víc než vražda milionů. Rafael Lemkin (1900-1959) pak celý svůj život obětoval snaze zločin genocidy zařadit do mezinárodního práva. Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy nakonec Organizace spojených národů přijala až po druhé světové válce 9. prosince 1948.
Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy je vůbec první mezinárodní lidskoprávní úmluvou a byla výsledkem celoživotního díla Rafaela Lemkina. Jeho hlavní dílo, Vláda sil Osy v okupované Evropě vyšlo v roce 1944 ve Spojených státech amerických a je považováno za jedno z prvních průkopnických děl systematického studia genocidního násilí. V knize Lemkin představil právní a vědeckou koncepci nového pojmu genocida (novotvar z řeckého genos – kmen a latinského caedere – zabíjet).
U příležitosti 72 výročí přijetí Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy se dnes uskutečnila on-line debata k tématu prevence genocid. Miroslav Mareš, profesor politologie z brněnské Masarykovy univerzity, Marek Jandák, historik z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Jana Hradilková, spoluzakladatelka spolku Berkat, Martin Weiser, novinář a politolog a Šimon Krbec, výkonný ředitel Centra studií genocid Terezín spolu diskutovali o otázkách zdrojů právní koncepce pojmu genocidy, vymahatelnosti mezinárodní úmluvy a prevence genocidního násilí.
